Je pravda, že jsem byl členem Republikánské strany a je pravda, že jsem v Šumavské obci Lčovice sestavil v roce 2002 kandidátku do komunálních voleb. Na venkově tehdy panovala situace zcela odlišná od té v Praze. Všechny továrny v regionu najednou zanikly, bývalé členství v KSČ bylo tou nejlepší vizitkou k rozebrání majetku a k vybudování nové kariéry. Byla to doba, kdy se lidé hlavně na venkově obecně upínali k výrazným autoritám, od nichž se očekává rychlá až zázračná řešení. Výjimkou nebyli Republikáni, ale touto výjimkou nebylo ani ODS s Václavem Klausem, ani všechny ostatní parlamentní strany. Zánik Republikánů mi umožnil začít se postupně dívat na politiku úplně jinýma očima. Zpětně své členství v Republikánské straně hodnotím jako nešťastné rozhodnutí.

Nejprve jsem se hodně věnoval kultuře v místě, kde jsem žil, inicioval jsem založení Kulturně okrašlovacího spolku, hrál jsem v dechové kapele, hrál ochotnické divadlo a podílel se na mnoha akcích pro místní komunitu. I to byla politika. Ovšem orientovaná skutečně na lidi kolem.Přiženil jsem se do Prahy a začal učit na ZŠ. Stále jsem neměl důvěru v žádnou z tehdejších politických stran, ale politiku jsem neustále sledoval. Už pro jejich neustálé skandály, tak pro to s jakou urputností setrvávali tehdejší politické špičky u moci. Proto jsem se také začal angažovat na pražském OCCUPY (2012), kde se postupně, v několikaměsíční, každodenní diskuzi, zrodily první úvahy o přímé demokracii, a odtud byl už jen krok ke členství v Pirátské straně (od roku 2014), která již mnohé z toho realizovala v praxi – vnitrostranické a později i zastupitelské. Svobodná diskuze uvnitř strany, spravedlivé mechanismy pro definování priorit i pro volbu našich lidí do jednotlivých pozic, to mi přijde natolik dobré, že si troufám mluvit o ní jako o jediné moderní politické straně u nás. V Pirátské straně i jako místostarosta MČ Prahy 1 prosazuji hlavně ideje participace (spoluúčasti) občanů na celospolečenském dění, a to ve všech fázích: ve fázi záměru, rozhodování i využívání dosažených „výdobytků“. Myslím, že na tom není nic fašistického ani rasistického. Takové názory jsem ostatně nikdy neměl. Můj život je směřován ke službě veřejnosti, kterou nyní nejlépe naplňuji svou každodenní prací pro občany Prahy 1.